duchovní I
[duxovňiː]
přídavné jméno
1. (2. st. -nější)
vztahující se k vědomí, k myšlení, k lidské psychice, spirituální op. tělesný, hmotný 1:
hmotná a duchovní kultura města
Společnost popularizuje Cimrmanův duchovní odkaz.
Únava z práce bere mnoha lidem síly pro jakoukoli duchovnější činnost.
2. (2. st. -nější)
vztahující se k náboženství, spirituální op. světský:
duchovní hudba
postní duchovní příprava
Doposud světské oslavy dostanou duchovnější ráz.
3.
vztahující se k duchovním II, ke kněžím:
duchovní pastýř
duchovní služba
duchovní správa olomoucké diecéze
□ duchovní bohatství
hodnoty vytvořené intelektuální činností
□ duchovní cvičení
1. náboženství organizované setkání věřících spojené s modlitbami, meditacemi, přednáškami ap.
2. procvičování duševních schopností, meditace
□ duchovní otec
1. původce, autor, iniciátor (myšlenky, projektu ap.)
2. osoba, kterou se nechá někdo dobrovolně ovlivňovat, usměrňovat
syn. duchovní vůdce 2
□ duchovní vůdce
1. nejvyšší představitel některých ideových hnutí (náboženských, politických ap.)
2. osoba, kterou se nechá někdo dobrovolně ovlivňovat, usměrňovat
syn. duchovní otec 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duxovňiː]
přídavné jméno
1. (2. st. -nější)
vztahující se k vědomí, k myšlení, k lidské psychice, spirituální op. tělesný, hmotný 1:
hmotná a duchovní kultura města
Společnost popularizuje Cimrmanův duchovní odkaz.
Únava z práce bere mnoha lidem síly pro jakoukoli duchovnější činnost.
2. (2. st. -nější)
vztahující se k náboženství, spirituální op. světský:
duchovní hudba
postní duchovní příprava
Doposud světské oslavy dostanou duchovnější ráz.
3.
vztahující se k duchovním II, ke kněžím:
duchovní pastýř
duchovní služba
duchovní správa olomoucké diecéze
□ duchovní bohatství
hodnoty vytvořené intelektuální činností
□ duchovní cvičení
1. náboženství organizované setkání věřících spojené s modlitbami, meditacemi, přednáškami ap.
2. procvičování duševních schopností, meditace
□ duchovní otec
1. původce, autor, iniciátor (myšlenky, projektu ap.)
2. osoba, kterou se nechá někdo dobrovolně ovlivňovat, usměrňovat
syn. duchovní vůdce 2
□ duchovní vůdce
1. nejvyšší představitel některých ideových hnutí (náboženských, politických ap.)
2. osoba, kterou se nechá někdo dobrovolně ovlivňovat, usměrňovat
syn. duchovní otec 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)